Smrkový sirup: hezky voní, chuť nic moc
Žiji už dlouho na vesnici. Ještě z města, ze Žižkova, kde jsem byl na studiích, jsem si přinesl úchvatný koncept s názvem „jedlá zahrada“: všechno, co mám kolem, se snažím využít. Smrky tomu konceptu dlouho statečně vzdorovaly. Větvičky jsem si začal dávat do vany na skvělé voňavé koupele. Když mne nikdo neviděl, tak i do dírky v nose, ale nebylo to ono. Když jsem objevil recept na smrkovou šťávu, šel jsem hned do toho. To předčí všechny dřívější pokusy.
Ilustrační kresba: světle zelené přírůstky na koncích větviček.
Výhonky sbírám na jaře. Nejvíc rostou obvykle v květnu, na horách i později.
Nejdřív oškubu pár smrků. Měl jsem jich plný škopek na prádlo. Výrustky máčím den, dva. Potom povařím, nechám stát zase den, pak zase povařím a zase den stojí, další den scedím, přidám cukr asi 1 kg na 1 litr a citron a táhnu do patřičné hustoty, občas seberu pěnu. Dávám do sklenic do chladu.
Po zkušenosti musím říct, že ten sirup hezky voní, ale je trochu mdlé chuti, chtělo by to něco přidat na vylepšení chuti.
Co byste přidali vy? Když máte vyzkoušený tip, napište mi na redakce@jbi.cz.